Tento článek navazuje na výchozí konstrukci kmitočtového normálu 10MHz. Jelikož jsem nebyl zcela spokojen s chováním prvního modelu, tak jsem delší dobu přemýšlel o jeho úpravě. Hlavním problémem bylo použití oscilátoru RAKON IVT110R, který měl přes napájecí napětí 5V, měl řídící napětí v rozsahu 0,25 - 2,75V. Toto se negativně projevilo při stabilizaci kmitočtu, kdypři napájení logiky 5V byla střední hodnota výstupního napětí kolem 2,5V a pohybovali jsme se na horní hranici regulačního rozsahu. Aby bylo možné dosáhnout zaregulování, byl nalezen kompromis hodnot integračního článku za PLL, kde kondenzátor byl snížen z hodnoty 1μF na 100nF a odpor zvýšen z hodnoty 82kΩ na 100kΩ. Dále bylo potřeba odsranit stabilizační článek 12kΩ a 100μF, což negativně ovlivnilo stabilizaci kmitočtu. Jelikož vývoj probíhal po večerech a s vyrušováním nemluvňat, tak jsem si příliš tohoto neduhu nevšimnul, ale časem se začal drobně projevovat. Bylo zajímavé, že se neprojevoval při prvních prototypech, ale pak jsem si uvědomil, že pro prvotní vývoj jsem použil jiný oscilátor - a to s napětím regulace kmitočtu 0-5V, kde bylo původní zapojení integrátoru RC 82kΩ a 1μF a i pomocného filtru 12kΩ/100μF. Pokusy s R/R děličem naptěí za integrátorem se nejevily jako životaschopné takže bylo potřeba přijít s jiným řešením.

Tento článek se věnuje miniaturizované verzi kmitočtového normálu, určeného především pro použití jako časové základny v čítači. Principiálně vychází z konstukce kmitočtovéo normálu 10MHz synchronizovaného GPS a kmitočtového normálu synchronizovaného GPS v2, ve ktrých je blíže popsána činnost GPS normálu jako takového. Kvůli snadné zástavbě do finálních přístrojů, a v neposlední řadě i snížení pořizovacích nákladů, modul neobsahuje displej pro zobrazování času a počtu přijímaných družic, ale je zde jen jedna dioda LED, která indikuje fixaci přijímače GPS.

Delší dobu jsem se zabýval myšlenkou sestvit si synchronizovaný kmitočtový normál odvozený od kmitočtu DCF77. Poté, co jsem našel článek GPS Jako zdroj přesného kmitočtu [1] autora OK1DXD, přehodnotil jsem celý pohled na věc. Tato konstrukce je pouze vylepšením výše zmíněné verze a je stějně tak zaměřena na vysokou užitnou hodnotu za nízkou cenu. Mohl bych se rozepisovat o podrobnostech, nicméně princip činnosti je vyčerpávajícím způsobem popsán v již zmiňovaném článku autora, proto se budu zabývat jen mým příspěvkem této konstrukci.

Pro běžnou praxi je měřič kapacit nesporně výborný pomocník pro rychlou orientaci a kontrolu kondenzátorů, který by neměl chybět v žádné dílně. Konstrukce vychází z měřiče kapacit popsaného v časopise ELEKTOR ELECTRONICS November 1990 (strana 16 – 19). Toto zapojení je jednoduchý a levný měřič kapacit, který měří v pěti rozsazích (9,99nF; 99,9nF; 999nF; 9,99uF a 99,9uF) a dokáže nahradit poměrně drahý přístroj. Výhodou je, že pro jeho stavbu je použito běžných součástek a není potřeba používat jednočipových mikroprocesorů, do kterých mnohdy jejich autoři neuvolní programy a prodávají pouze naprogramované obvody. I v případě, že jsou programy volně ke stažení, nemá každý, z důvodu absence potřebného vybavení, možnost si procesor doma naprogramovat. I přes svou střední náročnost je tato konstrukce vhodná i pro začínající elektroniky. Původní zapojení, které bylo navrženo pro zobrazení na dvě místa, jsem přepracoval na trojmístné měřidlo. Tato úprava si však vyžádala úpravu jak digitální, tak i analogové části.