Jak bývá začátkem května zvykem, probíhá Republikové kolo soutěže dětí a mládeže v radioelektronice, které organizovalo SVČ Opava a organizačně jej zajišťoval Ing. František LUPAČ. Soutěž se podle mého názoru Frantovi velice povedla, a je potřeba organizační štáb pochválit. Jelikož jsem již v loňském roce Františkovi přislíbil pomoc, když mne požádal o přípravu jednoho soutěžního výrobku pro tuto soutěž, tak jsem jel vyjímečně jako "technické zabezpečení". Pro ty kteří neví co si pod technickým zabezpečením představit, tak je to většinou skupina lidí, která zabezpečuje organizaci, registraci, ubytování a další potřebné záležitosti spojené se soutěží. Já jsem připravoval soutěžní výrobek pro královskou kategorii M (mládež). Jako konstruktér tohoto výrobku jsem připravoval jeho návrh, přípravu a tisk dokumentace, výběr, objednání a kompletaci sad součástek, výrobu plošných spojů a další drobnosti s tím spojené. Nakonec jsem byl u samotné stavby jako dohled a technická pomoc, při řešení případných problémů při stavbě tohoto výrobku. Pro posouzení náročnosti se můžete podívat na článek k výrobku, který byl stavěn a obsahově odpovídá dokumentaci, kterou měli soutěžící k dispozici. A právě z pohledu dohledu, kdy jsem měl čas pozorovat práci soutěžících, bych se rád vyjádřil k průběhu stvaby a podělil se o některé postřehy. No nevím jak bych to nejlépe začal, ale zkusím to pěkně popořadě.

Jedním z počátečních problémů, který jsem viděl byla kontrola součástek. Nijak me nepřekvapilo, že soutěžící neznají barevný kód a neumějí s ním pracovat. Drahrocenné sekundy strávili vyměřováním odporů a jejich hledáním v seznamu součástek. Tato hrubá neznalost se dá přehlédnout v nejmladší kategorii a dá se i tolerovat u kategorie starších žáků, ale nikoliv u kategorie mládežníků. Bylo poměrně smutné pozorovat borce těsně před maturitou, kteří se snaží změřit odpor 10MΩ multimetrem a přitom jej přidržovali na hrotech prsty. To se pak nemůžou půl minuty doměřit kloudné hodnoty a diví se co je špatně. Není se pak čemu divit, že kontrola součástek zabrala těm nejrychlejším více než 10 minut. K vyměřování odporů se pak jěště několikrát vrátím.

Jelikož nejsem na soutěži prvně (bojoval jsem mnohokrát na obou stranách barikády), věděl jsem, že nervozita udělá své. A proto, ačkoliv si myslím, že základní návyky pro osazování by měli být zažité, jsem připravil doporučení pro osazení a oživení. Po odsouhlašení, že všichni mají kompletní sady, se začlo osazovat HLAVA NEHLAVA. Proč to říkám? Odpověď je jednoduchá - nikdo si první dvě upozornění, že by nebylo od věci prozkoumat co vlastně staví, zejména doporučení "Přečtěte si postup osazení a oživení", nebral vážně, a dále se pod tíhou nervozity, snažili sázet bezduše spoučástky do desek tak, jak jim přišly pod ruku. Po třetím, trochu důraznějším doporučení, se někteří borci nechali přesvědčit a začli hledat poslední odstaveček, který byl asi na 1/2 stránky. Ostatní jsem ponechal jejich osudu a dále je již neupozorňoval.

Dalším postřeh, který jsem si odnesl, je fakt, že žádný z kluků se nepodíval na schéma, a nejdůležitější částí dokumentace, byl seznam součástek a osazovací plán. Bylo zajímavé, že i podle dokumentace byli schopni někteří borci osadit místo odporů 560R odpory s hodnotou 10k a když jim jeden chyběl, začlo je zajímat, kde je chyba (příště budu volit konstrukce tak, aby bylo více hodnot použito ve stejném počtu, a uvidíme kdy až si kdo všimne záměny). Toto je moment kdy se opět vracím k vyměřování odporů. Právě zde nastala chyba, kdy si vyměřený pásek s odpory soutěžící prohodil s vedle ležícím páskem a to v době kdy jej pustil z ruky a přemisťoval měřící přístroj se šnůrami. Dále již nebylo potřeba kontrolovat co beru do ruky a opět horečné sázení hlava nehlava. V případě, že by kluci hodnoty ze součástek četli, bylo by velice nepravděpodobné si tyto hodnoty zaměnit.

Třetí postřeh týkající se vyměřování odporů. Ztracený čas při kontrole součástek, a jejich vyměřování, se dále vytrácel pod rukama s měřícím přístrojem. Opětovné hledání požadované hodnoty a neustálé měření se podepsalo na časové tísni, do které se sami soutěžící přiváděli. Dovolím si tvrdit, že banální neznalostí čárového kódu (tj. 10ti barviček), se kluci připravili minimálně o 10-15 minut drahocenného času.

Osazování hlava nehlava usilovně pokračovalo a byl jsem velice mrzutý, že se týkalo i mého svěřence. Ani četba návodu a doporučení - začněte s nejmenšími součástkami, teda propojkami, diodami, odpory, IO, atd., jej nedokázala odradit od osazení dvou elektrolytyckých kondenzátorů, které byly téměř v protilehkých rozích. Pak nebylo divu, že rychlost pájení zde byla mnohem nižší, než kdyby si je nechal na samý závěr. Když se deska houpe, a ještě k tomu po úhlopříčce, pak se poměrně špatně pájí i tomu, kdo to umí. Mám dojem, že by se měla zavést do škol výuka četby s porozuměním.

Dalším ze zajímavých postřehů byl fakt, že kluci nemají praxi v ohýbaní vývodů axiálních součástek. Toto bych přisuzoval malé praxi v osazování. Z důvodu výhodněji navrženého jednostranného spoje, jsem používal odpory a diody s různou roztečí, tj. od 5,08mm do 12,7mm. Používání hotových oboustranných desek, kde jsou součástky mnohdy osazeny v rozteči "na pouzdro", se této dovednosti nenaučí. Zde bylo další značné zdržení při odměřování délky vývodů a jejich ohýbání, místo toho, aby již měli tyto základní rozteče v oku a věděli jak vývody správně a hezky přihnout mezi prsty bez pracného měření.

Po dvou hodinách usilovné práce, jsem se konečně začal těšit na první výrobky, které se začaly přes obrovskou nervozitu rýsovat. Nicméně do prvního osazeného setu jsem si musel počkat další půl hodinu. Po dokončení prvního setu ve 12.30 stačilo jen propojit moduly sedmi vodiči a vyvést dva páry vodičů - napájení a měřící vývody. S hrůzou jsem zjistil, že odizolovat cca 11 vodičů po obou stranách a jejich zapájení do popsaných pozic, zabere 25 minut. Takže první výrobek byl odevzáván doslova a do písmene za minutu dvanáct. Jelikož byl stanovený čas (3h) nastaven o dalších 40 minut a tak i dalsi borci měli sanci výrobek dodělat. Ti co jej stačili správně sestavit, neměli s funkcí žádné problémy a po kalibraci jej odevzdali se vší parádou jako 100% funkční. Nakonec se do limitu prodlouženého času sešly celkem čtyři funkční výrobky, jeden "funkční na 50%", kde soutěžící zaměnil ve stresu dva páry keramických kondenzátorů, tudíž naměřené hodnoty nebyly správné, a tři výrobky nebyly dodělány.

No o prázdninách zkusím stejnou stavebnici připravit klukům z kroužku, nechám ji stavět na čas a uvidíme jak je moc potrápím, no a možná se zde objeví i nějaký výsledek - uvidíme. Neboť jsem neměl čas si pořádně prohlédnout ani domácí, ani soutěžní výrobky, nemohu se vyjádřit k dalším disciplínám. Nicméně co jsem si jen tak proletěl v rychlosti domácí výrobky, chybí zde autorské práce. Vesměs jsou zde prezentovány stavebnice a jako dokumentace je vytištěn nebo předložen původní návod. Stejně tak, jsou prezentovány výrobky, které neodpovídají věkové kategorii a ani jejich zpracování zjevně neodpovídá práci soutěžícího. Je jasné, že drobně pomůže mladším klukům vedoucí či tatínek, některé konstrukce a jejich provedení spíše vypadají, že kluci jen tak drobně asistovali a poměr prací byl úplně obráceně. Toto se zejména týká nejmladší kategorie, kde se jako výrobek prezentoval třeba robot s procesorovým řízením, koncový zesilovač s elektronkami, napájecí zdroj a nebo RLC můstek. Stejně tak bych mohl vypíchnout některé neúměrně jednoduché stavebnice ve vyšších kategoriích. Na druhou stranu bych rád vyzdvihnul třeba ručně psanou dokumentaci některých nejmladších. Možná se bude zdát, že je to v době výpočetní techniky zpátečnický pohled, ale myslím si, že zde je teprve vidět kus samostatné, práce a ne jenom bezduché Ctrl+C a Ctrl+V vydávané za svou práci. Asi by nebylo od věci zavést opět obhajobu domácího výrobku. Byl bych rád, kdybych se v tomto odstavci mýlil, ale tyto problémy jsou dlouhodobým trendem, nikoliv ojedinělým a týkají se období posledních několika let.

Závěrem bych chtěl ještě jednou poděkovat Františkovi a celému kolektivu za přípravu zdařilé soutěže, a určitě se budu těšit na další ročník.